O mně
Jsem Barbora Šamánková. Designérka, která má trochu problém smířit se s tím, že „takhle se to prostě dělá“.
A věčný předělávač věcí.
Mám ráda dobré interiéry, malování, chytré nápady a věci, které dávají smysl. A mám skoro automatickou potřebu ptát se: Proč tohle vlastně děláme takhle?
Mám totiž dost nízkou toleranci k nesmyslům. Zároveň si ale ráda hraju, zkouším věci jinak a hledám moment, kdy zjistím: Počkej. Tohle přece vůbec nemusím dělat takhle.
Přijde mi škoda trávit život věcmi, které vůbec nemusely být tak složité.
Sama se pořád učím pracovat se svojí kapacitou. Čím dál víc si ale uvědomuju, že není nekonečná. Stejně jako můj čas.
A když něco pořád hledám, připomínám si, rozhoduju nebo dělám znovu, začne mě zajímat proč.
Ne proto, že potřebuju mít všechno dokonale zorganizované. Spíš mě baví hledat místa, kde si můžu něco jednou promyslet lépe a pak už tomu nemusím každý den věnovat pozornost.
A trochu mě štve, že když je toho na člověka moc, odpověď často zní: lépe si to naplánuj, vytvoř si další rutinu, buď důslednější. Co když ale není vždycky potřeba začínat u člověka?
Dlouho jsem automaticky předpokládala, že když něco nezvládám, měla bych se víc snažit. Lépe plánovat. Být důslednější. Vydržet.
Dnes se mnohem častěji ptám, jestli je vůbec nutné, aby to po mně tolik chtělo.
Ne všechno potřebuju zvládat lépe. Některé věci můžu zjednodušit. Některé nemusím dělat vůbec. A některé může převzít prostředí kolem mě.
Začala jsem mnohem víc přemýšlet nad tím, jak se ve svém životě vlastně cítím.
Kolik věcí mám neustále v hlavě. Kolikrát za den mě něco vyruší. Kolik rozhodnutí udělám. Jestli dokážu večer opravdu skončit. A jestli mi vedle toho všeho zbývá energie ještě na lidi, nápady, tvorbu a věci, které chci dělat prostě proto, že mě baví.
Čím víc jsem se začala zajímat o vlastní kapacitu a nervový systém, tím víc jsem si všímala, kolik drobných podnětů si během obyčejného dne vytváříme úplně zbytečně.
Nechci proto všechno dělat rychleji a do ušetřeného času nacpat další úkol. Chci se ve svém vlastním životě cítit dobře a mít energii i na to, co dělat nemusím.
Mám ráda dobré jídlo, cestování, malování, cvičení, nové nápady a lidi, se kterými je mi dobře. Mám slabost pro hezká auta a baví mě něco naplánovat stejně jako něco vymyslet na poslední chvíli a prostě vyrazit.
Nejde mi o dokonale zorganizovaný život. Jde mi o to, aby mi na něj něco zbylo.
Doma si můžu odstranit třicet zbytečných rozhodnutí, protože v sobotu chci třeba sednout do auta a jet někam, kde jsem ještě nebyla.
Telefon může večer ztichnout, protože chci být s člověkem přede mnou.
Nemusím držet celou domácnost v hlavě, protože ji chci mít volnou i na nápady, práci, lidi a zážitky.
A nechci interiér pořád řešit. Chci v něm hlavně žít.
Nejdřív jsem se takhle dívala hlavně na interiéry.
Vystudovala jsem design a profesně navrhovala interiéry a kuchyně. Pracovala jsem jako designérka kuchyní pro dva zavedené výrobce a řešila skutečné domovy se skutečnými lidmi.
U kuchyně rychle zjistíte, že nestačí, aby dobře vypadala. Potřebujete vědět, co člověk při vaření dělá, po čem sahá, kudy chodí a co používá několikrát denně.
A časem mi došlo, že stejným způsobem přemýšlím skoro nad vším. Jak tohle bude fungovat v normálním životě?
Telefon. Světlo. Domácnost. Interiér.
Všude hledám podobnou věc: co můžeme jednou promyslet, nastavit nebo navrhnout tak, abychom to potom nemuseli řešit pořád dokola.
Z toho vznikají Blueprinty, moje autorská tvorba i další věci, které tady postupně přibývají.
Rozhodně nemám všechno vyřešené.
Sama pořád zjišťuju, co mi dělá dobře, čemu chci dávat energii a co už naopak řešit nechci. Čtu, poslouchám, zkouším a nechávám si to, co mi dává smysl.
Hodně blízký je mi třeba princip Let Them od Mel Robbins. Vrací mě k tomu, že nemusím řešit všechno a všechny kolem sebe a že má mnohem větší smysl vrátit pozornost k tomu, co můžu ovlivnit já. Ráda poslouchám i Jaye Shettyho a další lidi, kteří mě občas donutí podívat se na něco úplně jinak.
Nehledám ale návod na správný život. Spíš mě baví sbírat myšlenky, zkoušet je na tom vlastním a dělat si věci trochu po svém.
Proto pořád hledám věci, které nemusíme řešit každý den znovu. Něco jednou vymyslím, nastavím nebo navrhnu a pak už můžu svou pozornost dát jinam.
Co uděláte s časem a energií, které vám zbydou, už je na vás.
Posílám věci, které právě objevuju, zkouším nebo nad kterými přemýšlím. Někdy nový Blueprint, jindy drobnost, která mi něco usnadnila, nebo nápad, který mi přišlo škoda nechat si pro sebe.
Nemám potřebu plnit vám schránku. Když budu mít co poslat, ozvu se.
A kdybyste někdy potřebovali napsat přímo mně, můžete na SEM VLOZIT E-MAIL. Jinak mě najdete i na Instagramu.